Za tímto kostrbatým názvem je ukryto meritum věci. Stávajících 81 klientů s mentálním a zdravotním postižením žije ve velkém pozdně barokním zámku z konce 17. století. Jeho provoz, údržba a nutné úpravy, tak aby vyhovoval požadavkům 21. století, jsou nákladné a pro zřizovatele, kterým je Ústecký kraj, do budoucna i ekonomicky nevýhodné, ročně představují cca 42,5 milionu korun a stále se zvyšují. Potřebám obyvatel v současné době nevyhovuje ani trvalý pobyt ve dvou až pětilůžkových pokojích. Na tiskové konferenci obhajoval radní pro sociální služby Martin Klika ÚK postupné kroky, které z transformace, již v roce 2013 posvětilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, vyplývají: Naší snahou je najít pro klienty nový domov v podobě chráněného bydlení a víc je začlenit do běžného života. Chápu, že se to představitelům obce a zaměstnancům domova nemusí líbit, ale taková je realita a jsem přesvědčen, že jsme zvolili správnou cestu, na kterou jsou již klienti postupně připravováni. Zaměstnancům DZL bude nabídnuta náhradní práce v dalších zařízeních sociálních služeb, jejichž zřizovatelem je kraj, budova zámku pak může být využita například jako depozitář, těchto prostor má ÚK totiž nedostatek“.